Minimal Wardrobe

Že by mohlo jít dělat věci jednodušeji mě napadlo po tom, co jsem objevil trend "Capsule Wardrobe." Tento trend ale nedává žádný praktický smysl, je pořád ještě složitý a v českém podnebí těžko použitelný. Capsule Wardrobe nabízí řešení "jak s malým počtem kusů oblečení vytvořit co nejvíce outfitů", přičemž už neřeší, že se vám reálně barevnou kombinaci nepodaří udržet a některé kombinace vám nebudou vyhovovat. Tudíž budete stále přemýšlet nad tím "co s čím".

Vysvětlím tedy mé myšlenky, které se možná někomu budou hodit. Mé řešení nemá nic společného s módou, ale je ryze praktické.

Podnebí rozdává karty

Zmíněný Capsule Wardrobe je nápad starý přes 20 let a vznikl v USA. Problém Česka je podnebí. Když vezmeme v potaz pohyb po celém území po celý rok, setkáme se s teplotami od -15 do 35 stupňů a setkáme se s horkýmy suchými dny i se sněhem. Čili i kdyby si člověk pořídil jeden kus oblečení k pokrytí všech těchto období, dostane se minimálně na 15 kusů. Když započtu zimní šálu, rukavice, čepici a alespoň jeden společenský oblek, přiblížíme se k 25 kusům oblečení. V každý moment roku je přitom zhruba 60% oblečení nepoužitelné. Leda, že by někdo chodil po Šumavě v kraťasech nebo si vzal v létě zimní bundu a šálu k táboráku. Jsme v nesrovnatelné nevýhodě například s Filipínci, kteří mají teplotní rozsah 24 až 34 stupňů.

Minimalismus

Absolutní minimalismus by asi vypadal tak, že by se těch 25 kusů určitým způsobem zkombinovalo. Mně by to nevadilo, protože snáším velké rozsahy teplot. Asi bych si vybral "celoroční boty" a bundu bych mohl nosit klidně jen tu zimní. Ale takhle to vyhovuje málokomu. Obecně stačí zvolit univerzální barvu (ano, je to černá) a nakupovat oblečení výhradně v této barvě. To je asi absolutní jednoduchost. Jenomže má svá úskalí.

Každá černá barva vypadá trochu jinak a v kombinaci s různými druhy látky to může být vidět. Je to vidět. Na černé je také vidět prach a nečistoty. Zejména pot vytváří bílé mapy, které jsou na černé barvě vidět nejvíce. Našlo by se i plno praktických nevýhod. Například při večerních pochůzkách nejsme v černé zrovna dobře viditelní. Na přechodech to užitečné není. Reprezentovat se všude ve smuteční černé barvě už je asi spíše věcí vkusu. Ale je to něco, od čeho se dá odrazit a umím si představit nějaké monochromatické schéma.

Minimalismus v praxi

Tím se dostáváme k jádru věci. Kdybychom vypustili barvy a zůstaly u černé, nemusíme řešit otázku jak oblečení zkombinovat. Rozhodující je pouze příležitost a počasí venku. Samotná příležitost je klíčová. Otrhané džíny nejsou příliš univerzální a stejně tak oblek není nejpraktičtější v běžném životě. Je vhodné najít si takový styl, který pokrývá většinu situací volnonožce. Jinak to bude mít truhlář a jinak finanční poradce na volné noze. Vždy tu budou i speciální oblasti, které budou vyžadovat jiný typ oblečení. Například turistika, sport a společenské události už se do běžného dne snadno nezakomponují. V Dánsku je běžné jezdit na kole v saku do práce, typický Čech si ale vezme cyklistický dres i kdyby šel do sklepa kolo jen dohustit. Když pominu tuto národní hloupost, zůstává pravdou, že sportovní oblečení vybíráme především podle vlastností materiálu a příležitosti. Existují samozřejmě i minority, které se potřebují při fyzické aktivitě pouze zvěčnit na instagramu. Pak je estetika pravděpodobně na prvním místě.

Když shrnu všechno výše popsané, cesta k minimalismu zahrnuje:

• snížit počet druhů oblečení systematicky dle počasí
• minimalizovat počet barevných kombinací - např.: jedna barva
• vybírat univerzální oblečení pro širší paletu příležitostí
• speciální příležitosti řešit zdravým rozumem

Za sebe jsem například upřednostnil polo před jinými druhy triček. Je univerzálnější a díky límečku vhodnější pro školení, konzultace a další události. Jako teplejší řešení jsem zvolil svetr, který je také oproti mikině reprezentativnější. Na druhou stranu bych si klidně nějakou mohl v rámci barevného schématu koupit a ničemu by to nevadilo.

Oblékání jako rutina

Aby se stalo oblékání se vším všudy rutinou, je nutné se zaměřit na životní cyklus oblečení. Ten začíná nákupem a končí likvidací oblečení. Šetřit čas znamená méně nakupovat a méně vyhazovat. A toho lze docílit tím, že:

• kus oblečení nám dělá stále radost
• kus oblečení si máme vždy k čemu vzít
• kus oblečení vypadá reprezentativně (není seprané, potrhané)

Jeden dražší a kvalitně ušitý kus oblečení se zdrží v šatníku déle a bude dělat větší radost než šmejd, který se po druhém vyprání začne rozpadat. Když zapadne do barevného schématu, nesmí nastat situace "tohle mi tu zbylo a nemám to k čemu nosit". Kvalitní oblečení je polovina úspěchu.

Druhou polovinu úspěchu tvoří zacházení s oblečením. Prodloužit životnost lze volbou kvalitních pracích přípravků a dodržováním instrukcí na etiketách. Pokud se potíte, vyplatí se pořídit si neviditelné tričko, které absorbuje pot a ochrání před solí dražší oblečení. Vedle delší životnosti se lze vyhnout nevzhledným koláčům v podpaží. Oblečení se nežehlí. Stačí ho po vyprání správně vyvěsit. Většina materiálů (například bavlna s elastanem) vypadá po vyvěsení dobře. Základem je nekupovat si oblečení, které se má tendenci stále muchlat. Tím se dostáváme k ukládání. Skládání oblečení a tvoření komínků je nesmysl, ztráta času a návod k muchlání. Jediný správný způsob uložení je použít ramínko a nechat každý kus oblečení vyvěšený. Pak se nepomuchlá. Je-li občas narovnání nutné, stačí k tomu vždy jen parní žehlička. Kus oblečení se vyvěsí a párou srovná. Hotovo. Pokud žehlíte jen kvůli likvidaci bakterií, tak si během další nemoci přečtěte Zdravá střeva od Sonnenburgů. Možná vás to přejde.

Nakupování online

Konečně se dostáváme k nakupování. Nebudeme to dělat často, protože si vybíráme kvalitní oblečení a víme, jak se o něj starat. Nákup navíc proběhne rychle, protože víme přesně jaké preferujeme vlastnosti a barvy. Chcete-li ušetřit, můžete si vždy počkat třeba na Black Friday a koupit si 50 kusů oblečení najednou. Z toho pak vybrat top kusy a zbytek vrátit. Nejčastěji nakupuji na e-shopech AboutYou, Zalando, Answear a Modivo. Jsou všechny víceméně stejné a mají i téměř stejné podmínky.

Všechny e-shopy mají filtry. Takže když chci tričko, vyberu si rovnou velikost a preferovanou barvu. Poté odfiltruji laciné šmejdy a vybírám vše, co mi padne do oka. Když si odklikám oblíbené značky, zbyde jen pár desítek možností.

Oblečení dorazí během pár dnů. V krabici nebo obálce (dle množství) je kromě oblečení i etiketa pro vrácení zboží zdarma zpět. Často na to má zákazník 100 dnů. Oblečení si lze doma vklidu vyzkoušet a nejlepší kousky dát doslova na hromadu. Druhý den jeden kus po druhém z hromady vzít a buď nechat nebo vrátit. Právě tady se ukáže, které oblečení je muchlavé a které ne. Zmuchlané kusy můžete rovnou vrátit. Stačí dát vše do krabice, nalepit etiketu a až za vámi pojede PPLko s jinou zásilkou, můžete mu tento balík rovnou předat.

Když oblečení doslouží, můžete ho naházet do kontejneru na textil. Hodnotnější kusy, které vypadají stále dobře lze i prodat. Toto jsou možná jediné dva případy, kdy vedle vyprání stojí za zvážení i pára a zahubení bakterií.

Můj barevný mix

Příběh by mohl skončit, ovšem jedna věc zůstala nevyřešená. Vzpomínáte na černou barvu? Hledal jsem schéma, které by mi lépe fungovalo a zvolil průnik barev, ve kterých se dobře cítím a které se dobře kupují. Nejčastější barvy si lze ověřit třeba na zmíněném AboutYou. Ale je to ošemetné, protože různé roky jsou různé trendy. Je dobré vybírat již z preferovaných kategorií. Například jako svršek jsem si vybral polo, které mohu nosit univerzálně. Proto i barvy řeším s ohledem na tento typ oblečení. A k čemu jsem došel?

Základní barevné schema

Bunda černá. Chci ji mít na běžné nošení i vycházky do přírody. To znamená mít univerzální bundu a to pořádně teplou. Kalhoty volím modré. Nosím džíny nebo chinos a modrá je tradiční a snadno sehnatelná barva. Žádná velká kreativita. K tomu hnědé boty. Mohly by být i černé, ale tady už vyhrála moje oblíbená kombinace bot, kalhot a svršku. Takže osobní preference. Svršek bordo (vínová nebo jiný odstín) a nebo modrá. Obě tyto barvy vypadají dobře k modrým kalhotům a hnědým botám. Sezónně se občas více objevuje jedna nebo druhá barva, proto jsem zvolil dvě.

Typicky mě na přednáškách nebo videu uvidíte právě v této kombinaci.

Ponožky mám například nakoupené z Aliexpressu (kombinace hnědé a modré). Ideální je koupit si třeba 30 párů ponožek stejné barvy. Už nikdy nemusím řešit jaká ponožka ke které patří. Všech 60 kusů se dá kombinovat.

Pásky mám také v hnědé barvě z Číny. Jsou to pásky dostatečně kvalitní a o minimálně jednu cifru levnější než v Čechách. Mají navíc mechanismus, který se tu nepoužívá (nebo nevím, možná už po těch letech i jo).

Sportovní

Nijak moc nesportuji, ale občas sednu na kolo, projedu se na motorce nebo se také věnuji obranné střelbě. Tedy teď už moc ne.

Mnohem častěji ale vyrazíme s manželkou a juniorem do přírody. Právě na cestování dávám přednost praktičnosti a materiálům. I zde mám tedy hnědé boty, ale mnohem častěji si beru černé boty, černé či šedé kalhoty nebo kraťasy a triko dle účelu. Na motorce jsem spíše klasik, který si to bublá českým krajem. Sport a cestování řeším tedy separé a věci mám naházené na hromádce v zásuvkách.

Společenské

Na to mě moc neužije, takže mám jen jeden kompletní tmavý oblek. Spíše si jen vezmu modrou košili a volnočasové sako.

Závěry

Cesta k výše uvedenému řešení mi trvala asi 3 roky. Nechtělo se mi vyházet všechno oblečení kvůli tomuto nápadu, takže obměna byla postupná a i teď mám ještě pár kusů oblečení stranou, které teprve zlikviduji. Je to ale skutečně svoboda. Nad oblečením nemusím přemýšlet. Pouze sáhnu po vhodném kusu dle náhody, nálady a nebo počasí. Ať si vezmu cokoliv výsledek je vždy stejný. Až mě budete chtít někdy na konferenci odchytit, sledujte barvy.