Když technologický přínos ustupuje problémům

Vydáno 26. června 2023

Přestože jsem srdcem vývojář a moderní technologie mi dnes a denně usnadňují život, patřím mezi konzervativce. Mám k tomu dobrý důvod. Technologie by měla řešit reálný lidský problém nebo uspokojit potřebu, a to, pokud možno za cenu co nejméně nevýhod či omezení.

Technologie, která ve vesmíru soustředí sluneční energii do laserového paprsku, který cestou na zemský povrch uškvaří všechno v cestě není dobrá technologie. Pokud to zvládne bez páchání škod, je to bezesporu technologie přínosná. Běžní lidé se tímto základním vzorcem však neřídí a místo toho s sebou nechávají manipulovat. Marketing nás dnes a denně přesvědčuje o tom, že máme různé "problémy", na které naštěstí existuje "revoluční produkt".

Nechcete zmeškat žádné události? Pořiďte si chytré hodinky. Co naplat, že je budete denně nabíjet a každé dva roky měnit. Možná budete mít od náramku podrážděnou kůži a možná tím dosáhnete větší sociální distancovanosti neustálým sledováním ciferníku. Možná budete na svém ciferníku závislý jako na mobilním telefonu. A možná vám ani nevadí, jaká data o vás hodinky shromažďují a ukládají. Mají totiž schopnost měřit saturaci krve. Sice ten senzor v hodinkách není moc kvalitní a lékař by změřil něco jiného, ale tady to máte doslova "po ruce". Sice tomu nerozumíte a nevíte co z toho vlastně vyvodit, ale to číslo prostě máte. Mohl bych pokračovat chytrými váhami, automatickými pračkami nebo hromadou další elektroniky. Co mají všechny technologie společné? Neuvěřitelný rozptyl v kvalitě a určitý bod zlomu v přínosu.

Zlom v přínosu

Jako vývojář s nadšením sleduji proměnu webového prostředí. Dlouhou cestu, kterou urazily webové aplikace od hloupých HTML dokumentů až po úžasné webové služby, které poskytují data nekonečné škále chytrých zařízení. Zároveň ale s hrůzou v očích vidím nové výzvy, kterým jako společnost čelíme. Nové technologie na svém počátku skutečně řeší určitý lidský problém. Něco, co nás reálně omezuje. Prát prádlo ručně bezesporu nikdy nepřineslo dokonalé výsledky a stálo nás to mnoho času. Příchod dřevěných bubnových a posléze automatických praček s moderními systémy přinesl revoluci. Když se ale zaměříme na posledních 20 let ve vývoji automatických praček, žádné nové problémy v zásadě neřeší. V podstatě se pouze mění programy praní nebo vnitřní struktura bubnu. Obojí je banální věc, která by byla řešitelná výměnou daných součástí. Přesto je výroba nastavena tak, že po několika letech pračku odvezeme do sběrného dvora a koupíme zcela novou, která obvykle umí to samé. Možná má 120 nových programů, ze kterých nakonec 5 používáme. A možná svou pračku máte připojenou do internetu. Takže Vám chytré hodinky poskytnou důležitou informaci, že pračka doprala nebo nedoprala, s čímž stejně nic neuděláte a jen budete po zbytek filmového představení trnout hrůzou, že Vám prádlo v bubnu zasmrádne.

Z pohledu vývojáře vnímám stejné paradoxy v prostředí webu. Vzniká stále mnoho služeb, které za nás řeší neexistující problémy. Zcela specifickou kapitolou jsou sociální sítě, které jsou víceúčelové a vytváří v nás pocit, že je k životu potřebujeme. Protože jsme ve spojení s přáteli, můžeme na nich prodávat nevyužité chytré hodinky nebo si jen číst zajímavé články o chytrých pračkách, které napsali výrobcům vychytralí marketéři nebo AI. Za odměnu nás sociální sítě sledují, rozhodují o tom, co čteme a servírují nám obsah, za který si firma z vedlejšího baráku včera dobře zaplatila. Jako bonus se můžeme ke všemu vyjadřovat a sbírat za to lajky. Když je lajků dost, cítíme se důležitě. Když je lajků málo, máme blbou náladu. A blbou náladu má slovy Havla tak nějak celá společnost. A tak si kladu otázku, jestli za ty úžasné funkce sociálních sítí ta blbá nálada stojí. Ale pojďme k dalšímu příkladu.

Zatímco příchod SMS znamenal jednoduchý způsob, jak notifikovat blízké o různém dění, příchod messengerů neřeší žádný reálný problém. Pár výhod sice mají, z větší části je ale buď nepoužíváme nebo bychom tyto výhody mohli přenést do GSM sítě. Ale jsou tu nevýhody. Například sběr soukromých dat pro servírování cílené reklamy, nevyžádané zprávy nebo absolutní závislost na internetovém připojení. Občas se nějaká zpráva zatoulá a nedorazí, jinak je to bezesporu velký pokrok.

Každá technologie je přínosná zejména na svém počátku. Poté přijde zlom, od kterého se začínají sčítat nevýhody a vlastnosti, na kterých benefitují zejména výrobci.

Rozptyl v kvalitě technologií

Když se objeví užitečná technologie (nebo to alespoň marketing tvrdí), tak ji prostě chceme. Všichni. Jenomže vývoj nových technologií je nákladný. Vývojářské týmy a další lidské zdroje představují zásadní náklady. Inovace je o to nákladnější, protože ne každá cesta vede k cíli a zaplatit se musí i ty cesty slepé. Čili jedna chytrá váha umí spočítat pomocí pokročilých algoritmů a BIA přibližný podíl svalové hmoty na hmotnosti osoby, zatímco druhá váha pouze vypočítá poměr z populačních norem. Druhá zmíněná stojí zlomek ceny té první. Internet je tedy zaplaven hromadou nekvalitních produktů s jediným cílem. Aby i sociálně slabší část populace si mohla koupit svou chytrou váhu. Nakonec oba případy jsou nešťastné, protože ve zdravotnictví existují i přesnější metody měření tělesného složení, a především by taková měření měla být spojena s konzultací s odborníkem.

Podobný rozptyl v kvalitě produktů nalezneme prakticky všude. Levnější produkty vznikají nejen použitím levných materiálů, ale i levné elektroniky nebo náhradou kvalitních senzorů za software, který funkce senzorů simuluje. Zakoupením levných produktů často podporujeme i výrobce, kteří zaměstnávají lidi v tristních podmínkách, čímž snižují náklady na výrobu. Závěrem se můžeme zamyslet nad tím, zda nám moderní technologie skutečně zlepšují život. Fungují bez naší pozornosti? Co od nás vyžadují? Musíme se jim věnovat? Jsou spolehlivé? Řeší skutečně nějaký problém nebo jsou jen domácí hračkou? Když už nám něco prozradí, jak s takovou informací naložíme? A nebylo by nám lépe ve společnosti menšího množství skutečně kvalitních technologií?